…a je to tady. Další den, další povinnosti, další problémy. Ošklivé ráno, nechuť vstát z postele, netěšení se na nic, otrava…

S těmito pocity jsem ještě před rokem vstávala každé ráno z postele. Byla jsem to já a vlastně jsem měla neustále pocit, že jsem někdo jiný, že se necítím ve své kůži. Pocit, že jsem vtažena do všech svých věcí a že jsem zároveň jejich pozorovatelem. Pocit, že jsem naráz uvnitř i venku…Osoba neustále řešící pocit nespokojenosti sama se sebou…Ten problém jsem ale kupodivu měla jenom já, mému okolí nic nevadilo, mé okolí bylo spokojené.

Tak dlouho jsem přemýšlela o příčinách svých pocitů, hledala důvody svého přemýšlení a jednání, až se mi to jednoho dne konečně podařilo!

Závěr? Zjistila jsem, že žiju pro své okolí. Že dělám to, co se po mě očekává. To, co bych měla. To, co by někomu udělalo radost. To, abych někoho nezklamala. Najednou jsem zjistila, že můj život není můj, ale cizí. Zjištění, že monopol na můj život má mé okolí…Kdy jsem se proboha stala tou hodnou holkou, která měla na prvním místě všechny ostatní? A kde mám sebe? …..Až na posledním…

Jistě chápete, že od okamžiku toho uvědomění jsem dala do pohybu neuvěřitelný kolotoč událostí. Lavinu změn, nových pocitů a přístupů. Od toho okamžiku jsem přestala být hodnou holkou. Od té chvíle jsem to chtěla být zase já.

Jako správná nehodná holka jsem nejprve zašla ke kadeřníkovi. Ano, změnila jsem účes – z dlouhých vlasů hodné holky se stalo rozpustilé mikádo. S ustřižením vlasů se mi odlehčilo, přestala jsem vidět věci negativně. S každým pohledem do zrcadla jsem si mohla prohlédnout novou ženu, svůj vlastní a přesto nový výraz tváře. V ten okamžik jsem začala objevovat sama sebe. Najednou mi došlo, že ruce, které točí volantem mého života, jsou na konci mých paží a že hlava, která rozhoduje, kam a jak rychle chci jet je MOJE! Najednou mi došlo, že jen na mně záleží výběr barvy mého auta, se kterým se na své SKUTEČNÉ cestě života budu přemisťovat a že jen JÁ rozhodnu, kdo mi na mé cestě bude dělat společnost…A najednou jsem si vzpomněla, jak moc ráda řídím! Víte co? Po dlouhé době jsem si uvědomila, že jsem v tom sakra dobrá!

Je to neuvěřitelně osvobozující pocit, pokud si dokážete uvědomit, že vše, co se Vám děje, všechno co zažíváte, všechno co máte, všechno, co si přeje – že tohle VŠECHNO závisí jen na Vás, na Vašem přístupu.

Můžete být pasivní a zůstat ve svých zajetých stereotypech nespokojenosti, připoutanosti, odevzdanosti a být hodnou holkou, která má sebe až na konci seznamu „co musím koupit a zařídit“.

Sama jsem přečetla spoustu knih na téma životní změny a pozitivního přístupu a také Vám doporučuji do některé nahlédnout. Co mi však nejvíce pomohlo v této životní fázi opětovného sebeobjevování, byla blízkost druhého člověka. Člověka, se kterým můžu sdílet svou transformaci, člověka, se kterým se mohu otevřeně bavit o všem, člověka, kterému mohu říci, co prožívám a kterého mohu požádat o radu, člověka, který mi nastaví zrcadlo a povzbudí k dalším krokům a hlavně k akci….

Nebyl to nikdo z mého blízkého okolí – nebyl to partner, nebyl to nikdo z rodiny. Byla to MOJE Linda. Linda je koučka osobního rozvoje a je to právě ona, koho mám v zádech jako podporu. Při Vašem „měnění se“ totiž dojde k jedné nezvratné věci – Vaše okolí se k Vám začne chovat jinak. Nemyslím tím lépe nebo hůř. Prostě jinak. Dojde totiž k tomu, že v rámci toho, jak se postupně měníte, se bude měnit Vaše chování, jednání a uvažování. Toho si dříve nebo později lidé ve Vašem okolí všimnou. Bez výjimky. Jejich reakcí na Vaše nové jednání bude změna v jejich reagování vůči Vám. Je to přirozený proces, není třeba se ničeho bát.

Musím Vám ale přiznat, že jsem byla z téhle situace zmatená, nevěděla jsem, co se děje. A byla to právě Linda, kdo mi pomohl tuto situaci lépe pochopit, kdo mi vysvětlil, jak se věci mají a kdo mi umožnil urychlit pochopení věcí, abych se opět mohla vydat na další etapu své cesty.

Ta cesta nekončí, jdu po ní pořád dál. A čím jsem dál, tím více zjišťuji, že už samotná cesta se stává mým cílem.

Žiju nyní spokojená sama se sebou. Raduji se z maličkostí a všechno, co jsem dřív vnímala jako starosti a povinnosti dnes vidím jako výzvu.

Proto teď vyzývám i já Vás, moje milé Hodné Holky.

Mějte odvahu ke změně a netrapte se pocitem, že na pár prvních kroků máte samy málo sil! Všechno má řešení – vezměte na tu cestu parťáka. Nasedněte do auta a vydejte se na cestu. A pamatujte na to, že na sedadle řidiče můžete sedět jenom VY!

Seznamte se s novým člověkem a proberte s ním COKOLI! Seznamte se s novým člověkem a jeďte KAMKOLI! Seznamte se sama se sebou a buďte ŠŤASTNÁ!

A víte co? Klidně vyrazte bez mapy, protože hodné holky se sice dostanou do nebe, ale ty zlobivé tam, kam chtějí!

S láskou, svá Petra