Pár let před tím, než jsem odešla ze Spojených Arabských Emirátů, jsem se intuitivně a pocitově – v každé zemi, do které jsem přiletěla, rozhodovala, kde bych chtěla žít……
Věděla jsem, že to nebude ani Austrálie, ani Nový Zéland, přestože to jsou opravdu nádherné a čisté kontinenty s krásnými lidmi tělem i duší, kteří si svou zemi chrání a starají se o ni.
Věděla jsem, že nechci mít noc, když moji rodiče a přátelé mají den a naopak. Věděla jsem, že nechci jednou za rok letět tísíce kilometrů a zaplatit majlant za letenku „domů“, jen proto, abych strávila pár dní s lidmi, které miluji a viděla, že já žiji naprosto odlišný život než lidé tady doma.
Věděla jsem, že to nebude ani severní Amerika, která láká svými nekonečnými možnostmi jak v životním stylu, tak v možnostech podnikání. Je to země, kde je vše možné…..
Země nádherných národních parků s jedinečnými přírodními úkazy a také země s městy jako jsou New York City – melting pot, Chicago – největší komunita Čechů v USA či Los Angeles – město andělů a filmového průmyslu a lidí, kteří zde na svou příležitost a splněný sen čekají i desítky let. Tato města otevírají svou náruč všem, kteří jsou draví a chtějí „něco“ dokázat.
Věděla jsem, že to nebude ani Africký kontinent, který jistě má své kouzlo a historii, ale je mentalitou a životním stylem na míle vzdálen životu Evropanů. Tento kontinent nabízí nádherné scenerie, divokou přírodu a ryzí a přírodní obyvatelstvo – třeba Masayové v Keni, dodnes žijí v kmenovém uspořádání. Tanzánie i Jihoafrická Republika byly a jsou nádherné, ale žít tam nechci.
Navíc, je známo, že na Africký kontinent se rodí velmi mladé duše a duše, které si v tomto životě mají projít „těžkou karmou“ a za těžkých podmínek. To je také jeden z důvodů, proč je Afrika kontinentem 3. světa a proč je mnoho jejich obyvatel vývojově pozadu a jejich vědomí zůstalo na úrovni vědomí mýtického.
Věděla jsem, že nechci žít ani v Asii, kterou jsem procestovala a jejíž převažující náboženství buddhismus je mi blízké. Sundávám si brýle kulturního idealismu a vidím, že Asijaté jsou zcela jiní než my, a to úplně ve všem. V rámci kulturních odlišností, které učím vím, že otázka ztráty tváře, která u Evropana skoro neexistuje, je pro Asijata, ať už Buddhistu, Muslima či Hinduistu, zcela zásadní. Rozdíly jsou příliš veliké a zásadní.
A tak už zbývá jen Evropa – prastarý kontinent a dle mého poznání jediný kontinent, který je opravdu civilizovaný. Evropa má starou duši, je civilizovaná a moudrá. Prošla si všemi potřebnými stádii historického i duchovního vývoje, a proto je tam, kde dnes je.
V centru Evropy leží země, která se jmenuje Česká republika, země s bohatou historií a tradicemi náboženskými i kulturními. Země s velmi vyspělým duchovním vědomím, do které se rodí vyspělé duše. Duše, které otevírají cestu a napomáhají transformaci lidského vědomí zde na Zemi.
Toto je jeden z důvodů, proč jsem si vybrala právě Českou republiku jako místo pro život.
Místo, kde dnes žiji se jmenuje Roztoky u Prahy a je opravdu unikátní. Leží přesně tam, kde ho potřebuji – 30 minut do centra Prahy, 20 minut na letiště Václava Havla a zároveň se nachází v krásné a čisté krajině s přírodní rezervací Tiché údolí.
Toto místo je nejen krásné zvenku, ale i zevnitř. Jedná se o místo vysoko vibrační, kde působí silové energie. Nachází se zde silná místa našich předků, jako jsou Levý Hradec – raně ostrožné středověké hradiště, které bylo původním sídlem středověkého knížete Bořivoje. Ten zde nechal v 80. letech 9. století vybudovat 1. křesťanský kostel v Čechách, zasvěcený sv. Klimentu. Nachází se zde také tajuplný vrch Řivnáč – pojmenovaný po řivnáčské kultuře a jedno z nejmagičtějších míst v okolí Prahy.
A právě na Levém Hradci se v den podzimní rovnodennosti konala její oslava – oslava života a díkuvzdání.
Jednalo se o bujarou oslavu hojnosti a opravdový ceremoniál, avšak zároveň s ní přišel vhodný moment k zastavení a prožití vděčnosti za veškerou trpělivost Země s lidským rodem, uvědomění si vlastní křehkosti a zranitelnosti v našem současném rozkolísaném vztahu s všudypřítomnými přírodními a vesmírnými silami.
Pracovalo se s osobními záměry a nasměrováním své životní síly do smysluplných polí, rozlišovalo se, které z našich činností potřebují přes zimu podpořit a co je dobré již s díky nechat odejít z našich životů.
Přišel čas poděkování a vyrovnání za všechny dary tohoto léta. Zároveň s tím nastala vhodná chvíle ke zvnitřnění a ztišení, abychom byli připraveni opět přivítat chladnou a temnou polovinu roku, jejíž hlavní vládkyně, Morana, již o sobě dává v posledních dnech znát.
A já tímto vyjadřuji svou vděčnost, ze to, že mohu žít na tomto nádherném silovém místě, které je nejen krásné, ale zároveň mě nabíjí svou energií a láskou a dává mi k životu vše, co potřebuji. Děkuji také mé kamarádce Blance Rössler, která mě na toto místo přivedla……